VE VYHNANSTVÍ
Ve věčných pouštích
vyhnanství mého,
zanechej stopu,
napiš mi jméno.
A pošli jej po větru
na křídlech albatrosů,
až na věž kostela,
kde náš čas letí,
i když netak docela.
Ref.:
Buď se mnou příteli,
v dobách hezkých, ba i zlých.
Na smrtelný posteli,
netvrď mi anděli,
že jsi zpych.
Na cestách, necestách,
ne, že bych ti nepomoh’.
já tulák po hvězdách,
ztracenec, neznaboh.
Budeš-li, věčnosti,
ke mně milosrdná
a moje proměna
přetaví se v píseň…
Dal bych ti cokoli ze své lodi,
jenom ne plutí.
Tak vítej na palubě
věčného pnutí.
Ref.:
Ref.:
JSEM RÁD
Na pole padlo
Podzimní slunko
Kluci a papíroví draci
Ztrácí se v mracích
Ospalé prsty Slunce
Hladí snopy slámy
V lukách rozestlány
Jsem rád
Že ráno vyšlo slunko
Jsem rád
Že můžu hrát
Jsem rád
Tak neplač moje strunko
Jsem rád
Tak akorát
I přes bolest žití
Konzumního hnití
Než jen bojovat a nežít
Pořád můžu věřit
Snad jsem nezahřešil
Když se na zítřek těším
Znaje jeho šrámy
Jsem rád
Že ráno vyšlo slunko
Jsem rád
Že můžu hrát
Jsem rád
Tak neplač moje strunko
Jsem rád
Tak akorát
SVOBODA
Tak jak nám podzim ustlal
já všechno zlé jsem ustál
a schoval rozum pod listí
Tak jako vítr v polích
pomyslím na cokoli
i v kraji plném závisti
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
Jak ryby v kalné vodě
hledáme vinu v době
a sebou jsme si nejistí
Trnouce v mrtvém bodě
voláme po svobodě
-snad nám ji konzum zajistí
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
STUDENTSKEJ ŽIVOT
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Včera noční, ztítra ranní
směna ve fabrice.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Někdy voprus, milá paní,
milí rodiče!
Pořád unikám
vzhůru do nikam.
Pořád utíkám,
ani nevím kam.
V jiný dimenzi
na oběd do menzy.
V silný averzi
šetřím na penzi.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Stresem narušený spaní.
Silný caprice.
Studentskej život.
Parametry předepsaný.
Sudentskej život.
Prý neplatičů daní.
Po zemi plazí se.
Ta paní za sklem
vypadá zhasle.
Neřeknu nashle
dokud sklo nepraskne.
Sedí za kasou
s tupou grimasou.
S očima v sloup,
že bys je vydloub.
SKEPTICI V DUCHOPRÁZDNU
Na papír napsal jsem si pár slov,
jak se mi zalíbilo.
Pak přišel znalec, řekl to schov’,
tohle už tady bylo.
Triko měl žlutý – “Never I love”
z něj na mě zasvítilo.
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu
maj studnu prázdnou
a nikdo vodu nedolejvá.
Jako když čápi
krouží nad krajinou
tak múzy slouží,
nevyhynou!
Jako když čápi
krouží nad krajinou,
tak múzy slouží,
nepřestanou.
Opakovat je básníkův rov,
tohle už tady bylo.
Zapomeň na knihy , rádio “off”
– to tě ovlivnilo.
Umění je jít rodit na hřbitov
– to je nový dílo
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
PROHNILÁ HŮL
Stál týpek na rohu
a byl vopilej
a jeho múza kolem šla.
Stál tam už hodinu
a nebylo mu hej
zjistil, že asi křivě šláp.
Nechci vaše nízký ceny
a jahody v zimě.
Na hoďku do solárka venku tuhej mráz.
Když bráním se a zuby cením,
tak jsem asi divnej,
nebezpečnej, prostě pod obraz.
Teď už myslet nemusíte,
my myslíme za vás.
Udělejte si pohodlí.
Ale jestli to zkusíte,
strčíme vás za pás.
Pak bychom se přece dohodli.
Já za to nemohu,
naději mi dej.
Odpoutat všechna želízka
Na cizí předlohu
zverbovat mě chtěj.
Bych tančil jak kdo zapíská
Bezstarostná hypotéka
nikdy než teď právě.
Tuto šanci nelze promarnit.
A hodnota člověka
je rovna hovna v trávě
-začni makat přestaň doma hnít.
Co je to za kecy,
když na polích jsou krysy
a mlha hubu votvírá.
Už nebaví mě poslouchat to
“tehdy, dávno, kdysi.”
O prohnilou hůl se opírat.
Ó VILLONE!
Ospalá je pláž.
Nedělní slunce hřeje.
Svých listů beznaděje
se ptáš:
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
Kolik tváří máš?
Schovaných v tůňce, kde je
zrcadlo, které kleje
tu tvář.
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
NO TAK
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A žádná tě neuvítá
No tak se ptám
A co ty ptáci no ty
Co mají křivý noty
Na drátových osnovách
Jak snová chiméra
Zbytek vína od včera
Z nekonečnýho večera
vyteče ráno
No tak se boj
No tak běž no tak
Uteč někam
Jak včelí roj
Křivá věž
Já na tě smutně čekám
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A já je všechny nepochytám
NECH OČI ZAVŘENÝ
Nech oči zavřený,
ať je pravda krásná.
Nech oči zavřený,
ať vítězí cit.
Nech oči zavřený,
ať očista je spásná.
Nechej je zavřený
a nepřestávej snít.
Můžeš utýct do města,
můžeš utýct na venkov.
Doba je hrozná,
ale před životem neutečeš,
děvenko.
Budoucnost je nejistá
a minulost na tečku.
Za právo se rvi,
ale před sebou neutečeš,
chlapečku.
Nech křídla rozpjatá,
aspoň na pár vteřin.
Nech křídla rozpjatá,
a rozrážej vzduch.
Nech křídla rozpjatá,
já tolik pevně věřím.
Nechej je rozpjatá
neboť víra není bůh.
NAŠE MÍSTO JE NA ZEMI
Zůstali jsme sami,
jako prázdný chrámy.
Jako dvě lodě
na vodě.
Jako písně
o svobodě.
Naše místo je na Zemi,
létáme s pláčem do vesmíru.
Láska je pokryta sazemi
a černá je hladina míru.
Ref.:
Vesele si broukat,
uvítat písní nové ráno.
Co na nás z nebe kouká,
to přijde samo.
Snad
přijde samo.
Jistojistě však zdá se mi,
že není třeba hledat víru.
Tu prostě máš,
to se nezmění.
zapitej inkoust do papíru.
Ref.: