Gedichte
POEZIE?
A je to zase ta zpívající víla
co mi drze šeptá verše do ucha
Ona dáma která probudila
mé ruce Ta divná předtucha
pochybné pravdivosti psaní
a všeúnavné snahy plout
Ano ta víla! Ta lodní paní
nechce nás obejmout
Ani za svítání
by nedopustila
ta ropucha
zakousnout
a vyplivnout
MARIE
Zahraj mi, Marie,
na tesknou nótu.
Jak vymlácený schody vod kostela.
Zahraj mi árie,
vod plotu k plotu.
Jak jsi to chtěla.
Já jsem chtěl na Bretaň,
ty zůstat v Bayonne.
Peut-etre pas tout les temps,
nous deux et ton crayon.
Teď sedím v Dinanu
a volám: “Kde jsi?”
Odpověď dostanu:
“Bon voayage, merci.”
JESTLI MÁŠ ODVAHU
Jestli máš odvahu dobývat hvězd
Je zbytečné do písku vát
Až stát budeš na prahu vesmírných cest
Lidí tam nebudou zvát
A až tam přijdou
Nebudem si lhát
Smažu křídou
Slova nastokrát
Promlčená řevem němých úst
Je mi úzko
Když nedržíme půst
Jestli máš odvahu budovat měst
Zestárneš dřív než jsi mlád
Až stát budeš na prahu vesmírných cest
Lidí tam nebudou zvát
A až tam přijdou
Nebudem si lhát
Smažu křídou
Slova nastokrát
Promlčená řevem němých úst
Je mi úzko
Když nedržíme půst